Elektronické klávesové nástroje

Předmět Hra na elektronické klávesové nástroje neznamená pouze hru na keyboard, ale také mnohostranné rozvíjení hudebního talentu prostřednictvím současných technologií, které jsou využívány v oblasti tvorby a zpracování zvuku. Studium poskytne zájemcům mnoho nových uměleckých prožitků prostřednictvím propojení tradice a současnosti.

 

Daniel Forró

Úvaha na téma  „musitronika“

Cit a rozum? Umění a technika? Hudba a elektronika? Zdánlivé protiklady, ale skutečně jenom zdánlivé. Pokud je tak chápeme, je to tím, že se v naší civilizaci odedávna uměle vytvářely hranice těchto dvou sfér lidské aktivity. Člověk potřebuje přesné vymezení všeho a při této analýze často dochází ke zjednodušování. Umění je v ideálním případě syntézou racionálního a intuitivního. Samozřejmě má svoji technickou, „řemeslnou“  stránku. Především však obsahuje to nepostižitelné a magické, co je činí uměním a čím působí přímo na naše smysly. Ale cožpak tomu tak není i ve vědě a technice?  Model atomu, struktura krystalu nebo fraktálový objekt jsou přece také esteticky působivé! Hudba snad nejvíce z múz souvisí s fyzikou a matematikou – je to přece „pouhé“ jistýmzpůsobem uspořádané kmitání vzduchu. Ne nadarmo byla na středověkých universitách jedním z hlavních předmětů. Goethe poprvé přirovnával architekturu ke zkamenělé hudbě, současný skladatel Iannis Xenakis (sám architekt) jeho výrok parafrázoval v tom smyslu, že „hudba je architektura v pohybu“. Považuji to za nejlepší definici hudby. Nesmíme se tedy divit, že do oblasti hudby pronikla elektronika ve značné míře – je to možná právě díky fyzikální podstatě zvuku. Z určitého hlediska to není špatné – invenční umělec, který dobře ovládne elektronické systémy, může s jejich pomocí vytvářet velmi zajímavá a kvalitní díla; možnosti těchto systémů mnohonásobně převyšují tradiční způsoby vytváření a prezentace hudby. Ovšem mnohem častěji se dokonalá technika dostane do rukou méně schopným nebo neschopným lidem a je pak používána redundantně k masové produkci a prezentaci banality. Relativní složitost ovládání elektronických zařízení má často za následek duševní lenost místo provokování tvůrčích schopností. Vzniká nová třída hudebníků, kteří elektroniku konzumují, ale nepoužívají. Je to jistě konzumní způsob života naší západní civilizace i neustálý mohutný tlak okolí a reklamy, také móda a prestižní otázky, které nutí hudebníka „používat“ elektronické systémy a každý půlrok je vyměňovat za nové, údajně prý lepší, aniž by si to vnitřně nějak odůvodnil. Ovšem technika nikoho ještě nespasila – zaostává-li hudebník v základních otázkách hudby, ani dokonalý nástroj jej nezachrání. Technika je vždy pouze zrcadlem schopností člověka – co se do ní vloží, to z ní vypadne – ani o  bit  více,  ani o  bit  méně.  Technika takto chápaná je i stálou výzvou a otázkou. Až příliš často se stává, že člověk je pouhým nástrojem techniky (v honbě za mamonem a uspokojováním materiálních potřeb), místo aby technika byla pouhým nástrojem člověka (v prométheovské touze vyjádřit to, co nás přesahuje).