Zpěv

Zpěv je nejpřirozenějším hudebním projevem člověka. Kultivovaný pěvecký projev je nejvýraznějším a nejúčinnějším hudebním vyjadřovacím prostředkem, který se uplatňuje v hudbě všech stylových období a žánrů, ve skladbách sólových, sborových i komorních.
Zpěvem se dá vyjádřit každý pocit nebo nálada a mimo jiné vede k lásce k hudbě i k sobě samému.
Sborový zpěv a komorní zpěv je prostředkem hudebnosti a ke zvyšování zájmu o hudbu. Rozvíjí více hudební cítění a tvořivost žáků. Žáci se prakticky seznamují s prací s hlasem, prohlubují intonační schopnosti, procvičují rytmické cítění, učí se poslouchat ostatní hlasy, rozvíjejí schopnost reagovat jeden na druhého a učí se určité kolegiální kázni, která vede ke skupinovému výsledku.
Hlas jako výrazový prostředek se vyvíjí spolu se svým nositelem. Ve výuce zpěvu se snažíme u žáků nejprve o získání základních pěveckých návyků tj. Správný postoj, dýchání a dechová opora, uvolnění čelisti a mluvidel, uvolnění fonačního ústrojí. K tomu se posléze přidá práce na výslovnosti a tvorbě vokálů. U klasického zpěvu pracujeme na posazení hlasu dopředu, tak aby bylo dosaženo lehkého, zvučného a pohyblivého hlasu, který při zpěvu není namáhán.
Součástí výuky je i komorní zpěv, kde se žáci učí zpívat ve vícehlasu tak, aby byli schopni udržet si svou pěveckou linku. Naučí se také poslouchat sami sebe a ostatní a dolaďovat se k celku. Rozvíjí více hudební cítění a hudební představivost. Žáci se prakticky seznamují s prací s hlasem, prohlubují intonační schopnosti, procvičují rytmické cítění, učí se poslouchat ostatní hlasy, rozvíjejí schopnost reagovat jeden na druhého a učí se určité kolegiální kázni, která vede ke skupinovému výsledku.